čtvrtá židle ke stolu

tak trochu BY NORD, tak trochu BY MYSELF

aneb krátká story od utěrky k polštáři.

šedesátková nostalgie jako prase

   Takže židle u jídelního stolu jsou už kompletní. V sobotu domů přibyla poslední. Tentokrát je to originální stará Thonetka. Velké díky patří známým, kterým se jaksi "nehodila do krámu." 
   A aby té radosti nebylo málo, k židli přibyla tahle fantastická sada šálků s podšálky v parádní vyblitě zelené barvě a čtyři skleničky. 
   Ty bych možná i oželel, ale přesně ty samé má stále moje babička a já mám v živé paměti, jak do nich dědovi vařila turka. Celý ten proces, kdy zažloutlou plastovou odměrkou pečlivě sypala namletou kávu do skleniček, smíchala ji s cukrem a než ji zalila vroucí vodou, dala do skleničky lžičku. Prý pro jistutu, aby nepraskla. A pak ten kouřící svatý grál nesla z kuchyně do obýváku dědovi do křesla k televizi. Svižným tempem, protože ta černá horká tekutina pálila přes sklo jako čert. 
  
  Takže mimo to, že jsou ošklivé, jsou i dost neprakické, ale díky téhle nostalgické vzpomínce si myslím, že česká tradice "KAFE DO SKLA" jen tak nevymře...

 

Fotky: maloměšťák

JAKO ŘEMEN

SVATBA NA KOLEJÍCH

Namísto levandule byla nakonec bříza a vřes, 

namísto "Provance" železniční zastávka. 

A bylo to 

 dokonalé !!! 

Fotky: maloměšťák

NA BEDNU...