Jak už to tak bývá, člověk něco chce, po něčem prahne, po něčem touží, něco NUTNĚ potřebuje, něco shání a když už to zrovna nepotřebuje, tak mu to náhoda snese do klína...
Dlouho jsem sháněl židle ke stolu, dlouho mi jedna chyběla... Až se na de mnou někdo slitoval a tu židli mi věnoval. Týden na to jsem poprvé navštívil náš sklep. Řekl jsem si, že když už jsem jednou majitel bytu se sklepem, tak by bylo sakra na čase se tam podívat. Nemaje klíče, jsem se s pilkou na železo v jédné a s kladivem ruce druhé, vloupal do vlastní sklepní kóje. A co jsem nenašel? Samozřejmě, že židli!!!
Po celou tu dobu, jsem byl majitelem přesně takové židle, jakou jsem tak NUTNĚ potřeboval.
Chudák tam asi už nějaký ten pátek stála, potřebovala rozebral, slepit rozklížený sedák, očistit a vrátit ji původní lesk. Stalo se, ale JÁ UŽ JI TEĎ NEMÁM KAM DÁT, zatím stojí na chodbě namísto šatní skříně...
Fotky: maloměšťák
Žádné komentáře:
Okomentovat